Významné poutní místo se nachází nedaleko Českých Budějovic, v podhůří Novohradských hor na toku řeky Malše. V roce 1622 přišli do Římova jezuité z Českého Krumlova. Roku 1648 byl schválen jejich záměr vybudovat v Římově loretánskou kapli s ambity a křížovou cestu, velkolepou krajinnou kompozici dvaceti pěti zastavení, znázorňujících utrpení a smrt Ježíše Krista. Vznik římovského poutního místa byl podmíněn potřebou nahradit kdysi populární poutní centrum v Kájově, které se v průběhu pronikání německého obyvatelstva na Šumavu ocitlo v oblasti ryze německé a přestalo být českými poutníky navštěvováno. Výstavba jednotlivých staveb podle vzorů Svatých Hor v severní Itálii i jejich vybavení freskami a plastikami trvaly přes padesát let. Dále si zde jezuité nechali postavit zámeček jako svou rezidenci a kostel sv. Ducha, ploše zastropenou barokní rotundu s apsidou. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přebral jejich majetek Studijní fond. V roce 1948 oslavila obec tří staleté výročí založení pašijové cesty za účasti pražského arcibiskupa Josefa Berana. Nejstarší část poutního areálu - Santa Casa, obehnaná čtyřmi rameny ambitu s kaplemi v nárožích - byla vystavěna v polovině 17. století. Prostá stavba obdélného půdorysu je věrnou kopií kaple v italském Loretu. Tu navštívila řada českých renesančních šlechticů, kteří podobná poutní místa začali budovat i v českých zemích. Celkem bylo na území Čech vybudováno okolo padesáti loret. Římovská loreta vznikla asi jako šestá a odpovídala představě o prostotě a chudobě legendárního příbytku. Má stejnou kompozici jako všechny svaté domky, ojedinělý je však způsob připojení kaple k přízemním ambitům otevřenou patrovou arkádovou přípojkou. Ambity, otevřené arkádami, mají bohatě malované stěny i klenby s náměty ze života Panny Marie a Krista, vyobrazeními milostných obrazů či soch z různých poutních míst v Čechách, pohledem na římovský komplex z doby před dostavbou a nápisy s daty a jmény donátorů. V ambitech jsou umístěny čtyři oltáře se sochami i obrazy svatých, čtyři zpovědnice a výklenkové kaple, některé z nich upravené jako umělé jeskyně. V okolí Římova jsou v okruhu asi pět kilometrů rozesety půvabné pašijové kaple, jež zachycují Kristovo utrpení na jeho cestě ke smrti ukřižováním, vznikající postupně od poloviny 17. století. Celkem dvacet pět zastavení křížové cesty, umístěných do výklenkových i uzavřených kaplí, je vyzdobeno malířsky nebo plasticky. Těžiště uměleckého významu římovského komplexu je právě v sochařské a řezbářské výzdobě, která sice není prvořadé kvality, ale právě svou pololidovostí názorně ukazuje, jak baroko v českém prostředí zdomácnělo a stalo se uměleckým slohem pro široké vrstvy obyvatel. Rozmístění kapliček v terénu odpovídá poloze tradiční křížové cesty v Jeruzalémě.